Hořec kořen 50g

Hořec žlutý kořen
Složení: Gentianae radix. V lidovém léčitelství se Hořec používá vnitřně v nálevu jako amarum a stomachikum nebo v prášku (3x denně na špičku nože). Při nechutenství se pije nálev půl hodiny před hlavním jídlem. Užívá se při nadýmání, při žaludečním kataru, při žaludeční slabostí a v rekonvalescenci. Působí povzbudivě při špatné činnosti žlučníku a osvědčuje se někdy jako prostředek proti hlístům. Účinkem se podobá zeměžluči. Obsahuje hlavně glykosidní hořčiny, z nich nejvíc gentiopikrinu, gentiamarinu, dále silici, cukry a třísloviny. Hořčiny a silice účinkují povzbudivě na vylučování trávicích šťáv, vstřebávání živin a zvyšují vylučování žluče. Užívání: 1 čaj. lžičku přelít 2 dcl vařící vody, luhovat 10 min popíjet 2-3 x denně.

• Léčivé účinky: oficiální

Hořec žlutý: GIT: Oficiální - Hořčiny všech druhů hořců patří k tzv. čistým hořčinám - amara pura. Již v ústech povzbuzují tvorbu slin a reflexně zvyšují tvorbu trávicích enzymů i žaludeční kyseliny. Současně zlepšují motilitu trávicího traktu. Po požití hořce bylo zjištěno zrychlení a zmohutnění střevní peristaltiky, tedy účinek velmi podobný účinku kondurangové kůry. Hořčiny působí i přímo na sliznici trávicího traktu, při čemž zvyšují sekreci v žaludku a ve střevech. Vysoká dávka hořčin zapříčiňuje podráždění a překrvení těchto sliznic. Glykosidy lokálně dráždí zažívací systém, aniž nějak působí na hladké svalstvo a CNS. Menší dávky zvyšují sekreci žláz CNS, velké dráždí sliznici. Glykosidy zlepšují chuť k jídlu. Droga je proto amarum-stomachikum. V terapeutických dávkách se doporučuje při anorexii spojené s nedostatečnou tvorbou slin i žaludeční šťávy a s dyspepsií, dále při chronických gastritídách s hypoaciditou (nedostatkem žaludeční kyseliny), při průjmech a na zvýšení sekrece žaludeční šťávy. Mimo to na zlepšení činnosti jater (hepatoprotektívum), žlučníku a žlučových cest. Výraznější stomachické účinky se dosáhnou při kombinaci s drogami: Radix angelicae, Radix inulae, Rhizoma calami, Herba absinthii, Herba millefolii.

Hořec žlutý: Kardiovaskulár: Oficiální - Glykosidy při použití extraktu zlepšují srdeční činnost. Dávkovat se musí opatrně, protože při silnější koncentraci předchází vlastnímu povzbuzení krátce trvající ochabnutí. Výhodné je, že se hořčiny v srdečním svalu nekumulují a snadno se vymývají. Hořčiny také zvyšují dráždivost zakončení sympatických nervových vláken a způsobují zlepšení krevního obrazu. Hořec se doporučuje při mdlobách a kolapsu pro povzbuzení krevního oběhu, na který působí reflektoricky přes jiné orgány.

Hořec žlutý: Neuropsych.: Oficiální - V čerstvých kořenech byly nalezeny látky s narkotickým účinkem, ale malou možností použití.

• Léčivé účinky: lidové

Hořec žlutý: GIT: Lidové - Droga stimuluje sekreci a motoriku trávicího traktu, jater a žlučníku, a tím celkově tonizuje trávení a harmonizuje zažívání. U normálního nebo překyseleného žaludku tvorbu šťáv nezvyšuje. Proto je vhodná při vleklých poruchách trávení, střevních kolikách, zejména spojených se zácpou, při jaterních a žlučníkových chorobách. Hořká hořcová tinktůra má za úkol zlepšit trávení, zvýšit vylučování slin a probouzí pocit hladu. Nesmí se však užívat příliš často, protože může vést ke ztrátě chuti k jídlu a plynatosti. Užívá se při nestravitelnosti pokrmů, říhání, kolice, nevolnosti, překyselení žaludku, pálení žáhy, nadýmání, nepravidelné stolici aj. Kořen se nakládá do lihu a bere se několik kapek tohoto výtažku. Máme-li žaludeční obtíže, bereme lžičku hořcového výtažku. Také odvar ze sušené rostliny (10 g na šálek vody) podporuje trávení. Pije se 3x1 šálek. Kořen hořce bývá doporučován proti střevním parazitům (hlístům) a dříve se doporučoval i na vředy.

Hořec žlutý: Kardiovaskulár: Lidové - Neznámým mechanismem podporuje tvorbu červených a bílých krvinek.

Hořec žlutý: Urogenitál: Lidové - Čínská medicíny využívá této rostliny k léčbě infekcí močového traktu.

Hořec žlutý: Smysly: Lidové - Čínská medicíny využívá této rostliny k léčbě očních chorob, např. zánětu spojivek (zevně?).

Hořec žlutý: Neuropsych.: Lidové - Lihový výtažek z kořene mírní křeče a mdloby. Kořen se osvědčil jako podpůrný prostředek pro nervovou soustavu. Bývá doporučován při hysterii a hypochondrii.

Hořec žlutý: Skelet + svalstvo: Lidové - Droga se užívá při svalové slabosti.

Hořec žlutý: Celkové metabolické účinky: Lidové - Kořen hořce bývá doporučován při dně. Používá-li se kořen hořce do bylinných směsí pro "jarní očistné kůry", neměl by jeho obsah ve směsi přesáhnout 10-15%.

Hořec žlutý: Ostatní: Lidové vnitřní - Prášek z kořene namíchaný pijáku do piva mu pivo zoškliví. Kořen hořce bývá doporučován při horečce. Osvědčil se v rekonvalescenci jako celkové tonikum. Může se použít i proti infečním chorobám spojeným se zimnicí. Optimální složení hořčin a ostatních účinných látek drogu předurčuje pro široké využívání v prevenci, zejména jako posilující prostředek (tonikum). Nejvíce užívanou formou je v tomto případě léčivé víno.

Hořec žlutý: Kůže: Lidové - Čínská medicíny využívá této rostliny k léčbě kožních chorob a ekzémů.

Hořec žlutý: Ostatní: Lidové zevní - Může se použít na nehojící se zduřelé rány. Někteří autoři hovoří i o protirevmatických účincích hořcových obkladů.

• Skupinové účinky dle Lékopisu:

AMARUM, STOMACHIKUM, tonikum, antianemikum, neurostimulans.

Hořec žlutý: Homeopatie: Hořec žlutý je typicky posilující bylina, která pro svou vsokou hořkost působí dokonale i při vyšších zředěních. Proto má své uplatnění zejména v homeopatii. Výchozí surovinou pro výrobu homeopatickýh prostředků je kořen, kopaný na podzim, nejlépe v září nebo říjnu. Musí to ovšem být kořen z byliny, která již kvetla. Přesušený kořen se pomele na prášek a dále upravuje podle §4 s použitím lihu 90%, čímž dostaneme základní tinkturu D0. Tato tinktura se dále ředí lihem 50% až na potenci D5. Obecně se užívá ředění D4 s dávkováním 3krát denně 15 kapek, půl hodiny před jídlem. Při případné nevolnosti při podávání před jídlem se doporučuje podávat po jídle. Použití je prakticky stejné jako v alopatii, i když hořkost drogy přímo předurčuje její aplikaci. Používá se prakticky na všechny poruchy trávení, na posílení funkce jater i celkové posílení.

Hořec žlutý: Prevence: Optimální složení hořčin a ostatních účinných látek drogu předurčuje pro široké využívání v prevenci, zejména jako posilující prostředek. Nejvíce užívanou formou je v tomto případě léčivé víno: 30-50 g drceného kořene se přelije 1 litrem bílého vína typu ryzlink a maceruje se za občasného protřepání po dobu 8-10 dnů. Potom se filtruje a užívá přibližně 50 ml 2-3x denně před jídlem. Často se také užívá kombinace 2 dílů máty peprné, 2 dílů meduňky a 1-2 dílů hořce. Doporučujeme šálek nálevu podle potřeby. Používá-li se kořen hořce do bylinných směsí pro "jarní očistné kůry", neměl by jeho obsah ve směsi přesáhnout 10-15%.

Hořec žlutý: Poznámky: Na potravinářské a likérnické účely se kořeny suší pomalu na volném vzduchu, příp. po vykopání se materiál nechá na kupách nebo ještě slabě přikryje hlínou - tím vzniká fermentace, kterou završí pomalé sušení. Droga dostane červenohnědou barvu a vytvoří se v ní aromatické látky. Hořec je ideální drogou pro malé přídavky do čajovin nejrůznějších zaměření. Ve středověku byl hořec přísadou do alchimistického nápoje theriaku (dryjáku), vyráběného podle přísně tajného předpisu a používaného jako univerzální prostředek proti kousnutí jedovatými živočichy. Na Západě se používá hořec žlutý (G. lutea), zatímco v Číně se obvykle užívá G. macrophylla (čchin ťiao <qin jiao>) nebo G. scabra (lung tan cchao <long dan cao>).
Vlastnosti: Velmi hořká, chladná, svíravá, vysušující.
Působení: Amarum, tonikum, antipyretikum, aperitivum, stomachikum, protizánětlivé působení.
Užívané části:
Kořen G. lutea: Jako silný hořký prostředek k povvzbuzení zažívání je kořen účinný při stavech projevujících se malou chutí k jídlu nebo pomalým zažíváním. Používá se rovněž při horečkách, k ochlazení organismu a na podporu trávení, aby obsah žaludku nestagnoval a nedocházelo tak k dalším zdravotním obtížím. Jako hořká léčiva se tyto kořeny používají při zažívacích obtížích a horšečnatých stavech. Čínská medicína je obvykle popisuje jako prostředky k odstranění "tepla a vlhka" a předepisuje je v některých případech hypertenze spojené s teplem v játrech nebo při infekcích močové soustavy a revmatických potížích.
Lung tan sie kan wan (long dan xie gan wan)
Je to patentovaný čínský lék užívaný k pročištění jater a žlučníku od tepla, mezi jehož příznaky patří pálení očí, bolesti hlavy a zácpa.
Odvar: Na odvar použijte 10 g byliny na 500 ml vodey a vařte 20 minut. Užívejtze před jídlem při pocitech sytosti a bolestech žaludku.
Tinktura: Berte až 2 ml třikrát denně jako stimulans zažívání, nebo po kapkách pro zmírnění touhy po sladkostech. Předepisuje se při onemocněšní jater včetně hepatitidy, zánětu žlučníku a tam, kde je příznakem žloutenka.
Kořen G. macrophylla: 
Odvar: Užívejte v kombinaci s dalšími bylinami, jako je tu chuo (du huo) a skořice, při revmatických bolestech, horečkách a alergických zánětech.
Kořen G. scabra:
Odvar: Užívejte v kombinaci s dalšími bylinami, jako je čchaj chu (chai hu), č´c´ (zhi zi) a chuang čchin (huang gin) při chorobách jater, hypertenzi a infekcích močové soustavy.

Hořec žlutý: Toxicita a nežádoucí účinky: Vyšší dávky překrvují a dráždí sliznice trávicího sytému, vyvolávají odpor, nevolnost až zvracení a bolesti hlavy. Upozornění pro kojící matky: hořčina přechází do mateřského mléka a dává mu hořkou chuť.

Hořec žlutý: Kontraindikace: Podávání je kontraindikováno při peptickém vředu, akutních zánětech v trávicím traktu, krvácení ze zažívacího ústrojí a v prvních měsících těhotenství. Nelze jej doporučit ani osobám se zvýšeným krevním tlakem.

Užívání: 1 čaj. lžičku přelít 2 dcl vařící vody, luhovat 10 min popíjet 2-3 x denně.

Možnosti užívání bylin:

Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 

Vnitřní užití:
Drogu je možno užívat samostatně nebo kombinovat do směsí, například s omanem, puškvorcem, pelyňkem, řebříčkem, mátou, meduňkou apod. Ve směsi by hořec neměl převyšovat podíl 15% objemových.

Ordinuje se 1/2 kávové lžičky drogy na šálek studeného macerátu, který se užívá 2-3x denně po lžících, půl hodiny před jídlem. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g.

Běžně se užívá 1/2 kávové lžičky (ČsL 4 - 1 g) záparu. Pije se 2-3x denně po lžících vždy půl hodiny před jídlem. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g.

Běžně se užívá 1/2 kávové lžičky (ČsL 4 - 1 g) odvaru Pije se 2-3x denně po lžících vždy půl hodiny před jídlem.
Nebo:
Decoctum Radicis gentianae (5 g drogy se vaří 5 minut ve 200 ml vody) se užívá půl hodiny před jídlem 1 lžíce. Jednotlivá maximální dávka činí 2 g.
Nebo:
5-8 g stačí na několik šálků odvaru, který se pije po menších dávkách během dne.

Velmi vhodnou lékovou formou je kořen. Radix gentianae v práškované formě se podává v jednotlivé dávce 0,5-1 g, a to 2-3x denně půl hodiny před hlavními jídly. Při použití při jídle nebo bezprostředně po něm zhoršuje zažívání.
Nebo:
Droga se podává formou prášku, 3x denně na špičku kulatého nože, asi 20 minut před jídlem.

Extractum gentianae spissum se podává v dávce 0,1-0,3 g v pilulkách 2-4x denně půl hodiny před jídlem. Při použití při jídle nebo bezprostředně po něm zhoršuje zažívání.

Extractum fgentianae fluidum se ordinuje po 1 g pro dosi.

Tinctura gentianae má obyčejně jednotlivou dávku 30 kapek, které se užívají v trošce vody 2-5x denně před jídlem.

Léčivé víno: 30-50 g drceného kořene se přelije 1 litrem bílého vína typu ryzlink a maceruje se za občasného protřepání po dobu 8-10 dnů. Potom se filtruje a užívá přibližně 50 ml 2-3x denně před jídlem.

Z tekutých lihových form se osvědčilo i podávání bylinného balzámu.

Složení: Gentianae radix.