Úvodní obrázek

Vítejte v našem online herbáři!

Pokud Vás sem přivedl zájem o přírodu a její produkty, jste na správném místě. Naleznete tady spoustu užitečných informací nejen o rostlinách samotných, ale také především o jejich blahodárných účincích na naše těla.

Lidé po tisíciletí pěstují a sbírají rostliny, aby zahnali pocit hladu, ale také aby si ulevili od bolesti a od nemocí, které je sužují. Takto nabyté zkušenosti, které se předávají z generace na generaci, se pro Vás snažíme shromažďovat v našem online herbáři, ve kterém Vás ještě jednou vítáme a přejeme Vám příjemné čtení.

Léčivka dne:

Tužebník nať 50g

Tužebník nať 50g

Tužebník jilmový nať
Složení: Filipendula ulmaria herba. V lidovém léčitelství se Tužebník používá vnitřně v nálevu jako antipyretikum a antirevmatikum při horečnatých onemocněních z nachlazení, např. při chřipce, při dně a revmatizmu, jako prostředek diuretický při nemocech močového měchýře a ledvin, dále při poruchách látkové výměny. Rostlina se často označuje jako rostlinný salicylát. Všechny části rostliny, zvláště pak nať a květy, obsahují glykosid gaultherin a spirein, flavony i silici. Silice obsahuje sallcylaldehyd a vonný methylsallcylát. Užívání: 1 pol. lžíci přelít 0,5 l vařící vody, vyluhovat 15 min popíjet 2 x denně.

  • Léčivé účinky: oficiální

Tužebník jilmový: Urogenitál: Oficiální - Zápar se užívá jako diuretický prostředek (účinek flavonových glykosidů). Odvar se pije při měchýřových a ledvinových bolestech i při dalších onemocněních ledvin a močového měchýře. Kořen mírní křeče a bolesti při ledvinových kamenech.

Tužebník jilmový: Celkové metabolické účinky: Oficiální - Rostlina (hlavně květ) s obsahem kyseliny salicylové a jejích derivátů působí protizánětlivě (zabraňují syntéze některých prostaglandinů) a analgeticky při revmatických chorobách. Účinně působí i při léčení chronických revmatických bolestí bez zvýšení teploty u starších pacientů. Odvar se pije také při poruchách metabolismu močoviny (zvýšení koncentrace kyseliny močové), jako adjuvans při dně apod.

Tužebník jilmový: Respirační: Oficiální - Rostlina (hlavně květ) s obsahem kyseliny salicylové a jejích derivátů působí protizánětlivě (zabraňuje syntéze některých prostaglandinů) a analgeticky při horečnatých stavech. Napomáhá pocení. Jako adjuvans se rostlina doporučuje při virových i bakteriálních onemocněních (např. chřipka), které doprovází zvýšení teploty s bolestmi ve svalech a v kloubech.

Tužebník jilmový: Ostatní: Oficiální vnitřní - Květy se užívají jako adjuvantní (pomocný) prostředek proti horečce a při léčení chřipky. Zápar z květů se užívá jako potopudný prostředek. Na potencování potopudných účinků při horečnatých stavech se droga kombinuje s Flos tiliae, Flos sambuci nebo Folium betulae. Kořen se užívá jako spasmolytikum. Salicyláty a třísloviny mají mírné bakteriostatické a adstringentní účinky. Jako adjuvans se rostlina doporučuje při virových i bakteriálních onemocněních, které doprovází zvýšení teploty s bolestmi ve svalech a v kloubech.

Tužebník jilmový: Kůže: Oficiální - Odvar se užívá na některé kožní vyrážky.

  • Léčivé účinky: lidové

Tužebník jilmový: GIT: Lidové - Droga působí svíravě a protiprůjmově, užívá se při úplavici. Kořen mírní křeče a bolesti při žlučníkových kamenech. Květní droga zabraňuje nežádoucímu kvašení, resp. hnilobnému rozkladu střevního obsahu, např. při střevních zánětech nebo při porušení střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky. Droga stimuluje žaludeční činnost a neutralizuje nadměrnou kyselost žaludečních šťáv. Užívá se při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku a jiných onemocněních poškozujících žaludeční výstelku a spojených s nadměrnou kyselostí žaludečního obsahu, při zažívacích obtížích a pálení žáhy.

Tužebník jilmový: Kardiovaskulár: Lidové - Nálev z květů zastavuje krvácení.

Tužebník jilmový: Urogenitál: Lidové - Kořeny se užívají jako diuretikum. Kořen se užívá proti bolestem a kolikám při ledvinových kamenech. Užívá se při bolestech močového měchýře a ledvin. Poměrně silného diuretického účinku květové drogy se využívá rovněž v léčbě některých nemocí, provázených otoky. Je vhodná všude tam, kde chceme zvýšit vylučování solí z organismu.

Tužebník jilmový: Neuropsych.: Lidové - Kořeny se užívaly při epilepsii. Nálev z květů působí proti některým bolestem hlavy.

Tužebník jilmový: Celkové metabolické účinky: Lidové - Osvědčené je také antirevmatické působení při všech typech revmatických chorob. Preventivně se používá k podpoře vylučování kyseliny močové. Květní droga zlepšuje látkovou výměnu a příznivě tím mimo jiné ovlivňuje léčení řady chorob (užívá se k "čistění krve"). Květní droga se užívá též do čajových směsí proti obezitě.

Tužebník jilmový: Respirační: Lidové - Užívá se jako profylaxe infekčních onemocnění chřipkového typu. Při chřipkových onemocněních se pak užívá ke snižování horečky (antipyretikum).

Tužebník jilmový: Ostatní: Lidové vnitřní - Výrazného potopudného účinku natě i květů se využívá v léčbě infekčních horečnatých onemocnění. Dříve se hojně doporučoval kořen tužebníku v dávce 1 čajovou lžičku drobně řezané drogy několikrát za den po dobu nejméně 4 dnů, jako údajně účinné profylaktikum vztekliny. Potvrzení této lidové indikace dosud nebylo prověřováno. Droga tlumí krvácení. Působí protizánětlivě, adstringentně a antisepticky.

Tužebník jilmový: Ostatní: Lidové zevní - Připravovala se mast na potírání otoků, boulí apod. Odvar z kořene se přikládá formou obkladů na zlomeniny, tržné a zhnisané rány. Odvar z kořene se může též vstřikovat do píštělí, případně užívat k ošetřování nehojících se vředů.

  • Skupinové účinky dle Lékopisu:

DIAFORETIKUM, ANTIREVMATIKUM, DIURETIKUM, ADSTRINGENS.

Tužebník jilmový: Homeopatie: Homeopaticky zpracováváme především květ, i když normálně je základem celá kvetoucí nať. Květ trháme nejlépe při plně rozkvetlé bylině, okolo deváté hodiny ranní. Květ zpracováváme podle §1 lihem 70%. Dále ředíme až na potenci D3 lihem 30%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 7-8 kapek, po jídle. Nejčastěji lék nasazujeme jako močopudný prostředek, při poruchách srdečního rytmu, při snižování hmotnosti, dně, kožních problémech, při svalových potížích a horečnatých stavech.

Tužebník jilmový: Prevence: Tužebník se může směle řadit k nejlepším rostlinným antirevmatikům. Preventivně se používá k podpoře vylučování kyseliny močové, dále proti různým stavům, doprovázeným otoky, i jako profylaxe infekčních onemocnění chřipkového typu. Používá se též do čajovin, určených k "čištění krve", tedy podporujících látkovou výměnu. Dříve se hojně doporučoval kořen tužebníku v dávce 1 čajovou lžičku drobně řezané drogy několikrát za den po dobu nejméně 4 dnů, jako údajně účinné profylaktikum vztekliny. Potvrzení této lidové indikace dosud nebylo prověřováno. Vedle tužebníku jilmového lidové léčitelství doporučuje jako rovnocennou náhradu i tužebník obecný (Filipendula vulgaris Moench.), vyznačující se hluboce rozeklanými listy.

Tužebník jilmový: Poznámky: Květy tužebníku mají slabý účinek podobný kyselině salicylové, označuje se jako "rostlinný salicylát" - podobně jako kůra vrby. V zahraničí se vyrábějí farmaceutické přípravky s obsahem tužebníku a uplatňují se při léčbě revmatismu, polyartritídě a léčení horečnatých onemocnění - např. chřipky. Kořen tužebníku v práškové formě byl užíván jako prostředek proti vzteklině u zvířat i lidí.
Tužebník obecný
Filipendula vulgaris L.
rosaceae - růžovité
Latinsky: Herba et flores filipendulae
Česky: Nať tužebníku obecného
Synonyma:
Latinsky: Spiraea filipendula
Chemické složení: Obsahuje podobné látky jako tužebník jilmový, ale mají jiný poměr jednotlivýcxh složek. Nápadnou a zatím málo prozkoumanou látkou je glykozid gaulterin (metylsalicylát). Cukernou složku tvoří jen glukóza. Nať obsahuje i kyanogenní gylkosid, vanilin a stopy salicylového aldehydu. ?? glykosidy, gaulterin, metylsalicylát, kyanogenní glykosidy, vanilin, salicylový aldehyd
GIT: Lidové - Užíval se proti cizopasníkům v GIT. Přítomné třísloviny působí proti krvácením a průjmům. ?? červi, krvácení do GIT, průjmy
Urogenitál: Lidové - Květ se užívá jako močopudný prostředek. Kořen se doporučuje při onemocněních močových orgánů, užíval se proti ledvinovým a močovým kamenům. ?? ledvinové kameny, diaforetikum, onemocnění močových cest.
Celkové metabolické účinky: Lidové - Kořen se doporučuje i proti revmatismu a dně. ?? dna, revmatismus, antirevmatikum
Respirační: Lidové - Užíval se při onemocněních dýchacích orgánů, při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. ?? choroby dýchacích orgánů, nemoci z nachlazení, horečky, diaforetikum
Ostatní: Oficiální vnitřní - Květ se užívá při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. Přítomné třísloviny působí proti krvácením. ?? choroby nachlazení, horečky, diaforetikum, krvácení
Vnitřní užití: Obvykle se kombinuje s podobně působícími drogami. Obvykle se připravuje zápar z 15 g (3-5 polévkových lžic) sušených květů na 1/4 l vody (nechá se 10 minut vyluhoat, pije se 1,5 dl 4x denně). Kořen se doporučuje i proti revmatizmu a dně, při onemocněních močových orgánů apod. (pije se macerát připravený 8 hodinovým vyluhováním lžičky práškované drogy v 2,5 dl studené vody. Dávka se pije po doušcích během dne). Z drogy se připravuje i tinktůra.
Lze zaměnit s: Je podobný tužebníku, pouze není tak vysoký a je zvláštní tím, že vedlejsí kořeny končí každý hlízkou.
Popis: Trvalá bylina s krátkým oddenkem, vysoká 30-80 cm. Nať přímá, nahoře skoro bezlistá, slabě rozvětvená. Listy přetrhovaně nepárovitě peřovité, lístečky se zoubkovaným okrajem, přílístky ledvinovité, zoubkované. Kvete v červnu-červenci.
Místo výskytu: Roste roztroušeně po celé Evropě, od nížin po horský stupeň, hlavně na vápencových půdách. Nejčastějšími stanovišti jsou polosuché až vlhké louky a světlé lesy.
Pěstování: Dříve se rostlina pěstovala i v zahrádkách.
Doba sběru + sbíraná část: Sbírá se květ a oddenek.
Poznámky: Oficiální medicína pokládá drogu za nežádoucí příměs do tužebníku jilmového. Kořenové hlízky obsahují hojnost škrobu a tříslovin a mohou být požívány jako salát. Nejchutnější jsou na podzim.
Vlastnosti: Chladná, svíravá chuť; jak vlhká, tak vysušujícící.
Působení: Protizánětlivé, protirevmatické, diuretické, uklidňuje zažívání, zvyšuje pocení.
Nať: Chladivá nať zmírňuje záněty a horečky, chrání zažívací trakt a upravuje působení kysliny salicylové. Dlouhodobé užívání aspirinu může vést k tvorbě žaludečních vředů a krvácení, tužebník však tyto vedlejší účinky nevykazuje a je skutečně mírným léčivým prostředkem zažívání při překyselení a některých typech průjmu.
Nálev: Užívejte při horečnatých nachlazeních nebo revmatických bolestech. Tiší rovněž žaludeční nevolnosti u dětí.
Tinktura: Obecně má silnější účinek než nálev. Přidávejte ji k prostředkům pro léčení žaludečních vředů nebo zvýšené kyselosti, jako je lékořice. Při artritidě ji užívejte například spolu s andělikou nebo vrbou.
Obklad: Složenou gázu namočte v naředěné tinktuře a přikládejte na bolestivé, artritidou nebo revmatismem stižené klouby, nebo aplikujte při neuralgii.
Oční lázeň: Nálev vychlaďte, přeceďte a použijte na zánět spojivek a další oční onemocnění.
Upozornění: Užíváte-li tinkturu na žaludeční vředy nebo překyselení žaludku, snižte množství alkoholu postupem za horka.

Tužebník jilmový: Toxicita a nežádoucí účinky: Ani při maximálních terapeutických dávkách se nevyskytují vedlejší škodlivé účinky. Při nepřiměřeně vysokých dávkách a u jedinců se žaludečními chorobami by se mohy vyskytnout nežádoucí příznaky jako po salicylátech. Droga je nemocnými velmi dobře tolerována a není znám vznik nesnášenlivosti, snad jen při velkém předávkování. Bylinu neužívejte v případě, že jste citliví na salicyláty.

Tužebník jilmový: Kontraindikace: Kontraindikace podávání nejsou známy, nedoporučujeme však masivní léčbu tužebníkem osobám s většímy problémy se srážlivostí krve, jakými jsou například těžcí hemofilici.