Proskurník kořen 50g

Název

Proskurník kořen 50g

Vědecký název

Althaeae officinalis radix

Používané části

Kořen

Fotografie

Účinky

Proskurník lékařský kořen
Složení: Althaeae radix. V lidovém léčitelství se užívá se v kombinaci s jinými látkami jako prostředek doplňující expektorační efekt. Vnitřně v macerátu jako mucilaginosum jako prostředek podpůrný při zánětech sliznice, dýchacích orgánů, např. při kašli, černém kašli, kataru cest dýchacích a bronchiálním astmatu. Dále při zánětlivých onemocněních močových cest a střev a při průjmu, zejména při těžkých průjmech dětí. Droga obsahuje velice hodnotný sliz, škrobové látky, glukózu, asparagin, betain, pektiny, flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny, stopy silice a další účinné látky. Užívání: macerát 1,5 pol. lžíce přelít 0,5 l vlažné 30ºC vody, vyluhovat 6 hod. popíjet 1x denně.


  • Léčivé účinky: oficiální

Proskurník lékařský: GIT: Oficiální - Indikování této rostliny je vhodné při chorobách trávicího traktu spojených s podrážděním nebo zánětem sliznice. Doporučuje se i při endogenním poškození žaludeční kyselinou nebo při exogenním poleptání (např. koncentrovaným alkoholem), případně při popálení horkými nápoji nebo jídly. Slizy mají blahodárný vliv při vředové chorobě žaludku. O něco menší je jejich vliv na dvanáctníkové vředy. V kyselém prostředí se zvyšuje přilnavost slizu, čímž se zlepšuje jeho ochranná funkce. Slizové látky z proskurníku se doporučují i při ezofagitídách rozličného původu. Uplatňují se i při bolestivých faryngitídách, faryngolaryngitídách, stomatitídách a dále při popálení nebo poleptání sliznice úst. Jako podpůrný lék vedle antibiotik ulehčují i léčbu angíny. Větší množství drogy nabobtnáním ve střevě působí objemově, a tím napomáhá vyprazdňování. Listy se užívají ve stejných indikacích jako kořen, nejsou však vhodné jako laxans. Obsahem slizu se zařazuje k mucilaginozním drogám. Příměs pektinu ve vodě bobtná a tvoří koloidní roztoky. Slizovité látky vytvářejí při perorálním podávání na sliznicích ochrannou vrstvu, do které vstupují jak rozličné sacharidy (glukóza, xylóza, arabinóza), tak i slabé organické kyseliny (např. kyselina galakturonová). Ve vodném roztoku působí jako přirozené tlumivé látky. Účinnost slizů nepodmiňují farmakologické, ale fysikálně mechanické vlastnosti, tedy typ koloidních složek. Chrání poškozenou nebo podrážděnou sliznici před škodlivými vlivy, jako jsou např. bakteriální toxiny, dráždivé látky z potravin, anorganické kyseliny, salicylany aj. V terapeutické praxi je třeba počítat s tím, že slizy mohou zhoršit vstřebávání některých důležitých látek, jako jsou např. vitamíny. Sliz může působit prolongovaně na sliznici při současném podání látek, které jsou dobře rozpustné ve vodě. Terapeuticky se to využívá v přípedach, když je žádoucí působení některých rostlinných komponentů. Při potřebě prolongovaného adstringntního účinku je vhodné kombinovat např. tříslovinové drogy se slizovými.

Proskurník lékařský: Urogenitál: Oficiální - Při chorobách ledvin a močových cest se pozitivní působení slizu vysvětluje zlepšením kvality močových koloidů. Slizy by se měly podávat současně s těmi léčivými látkami, které by mohly zanícenou sliznici nebo pokožku podráždit. Obalováním těchto látek působí jako demulcencia (mají změkčující účinek). Pozitivní účinky mají i ostatní složky obsažené v droze, hlavně flavonoidy. Drogy se užívají při zánětech močových cest a při bolestech ledvin (zvláště v dětské praxi).

Proskurník lékařský: Respirační: Oficiální - Mucilaginózní látky zmírňují dráždivý kašel, a to především tehdy, když dráždění vychází z horních dýchacích cest. Napomáhají polykání tím, že vytvářejí ochrannou vrstvu na faryngu a faryngové ploše epiglotis. Není znám mechanismus působení slizů při zánětech průdušek, ale jejich léčivý vliv je nepochybný. Drogy se užívají při zánětech horních cest dýchacích, (resp. faryngitidách, tracheitidách a bronchitidách), tiší bolesti i záněty. Aplikují se při kašli, černém kašli a katarech dýchacích cest (nejčastěji ve formě macerátů).

Proskurník lékařský: Ostatní: Oficiální vnitřní - Obsahem slizu se zařazuje k mucilaginozním drogám. Příměs pektinu ve vodě bobtná a tvoří koloidní roztoky. Slizovité látky vytvářejí při perorálním podávání na sliznicích ochrannou vrstvu, do které vstupují jak rozličné sacharidy (glukóza, xylóza, arabinóza), tak i slabé organické kyseliny (např. kyselina galakturonová). Ve vodném roztoku působí jako přirozené tlumivé látky. Účinnost slizů nepodmiňují farmakologické, ale fysikálně mechanické vlastnosti, tedy typ koloidních složek. Chrání poškozenou nebo podrážděnou sliznici před škodlivými vlivy, jako jsou např. bakteriální toxiny, dráždivé látky z potravin, anorganické kyseliny, salicylany aj. V terapeutické praxi je třeba počítat s tím, že slizy mohou zhoršit vstřebávání některých důležitých látek, jako jsou např. vitamíny. Sliz může působit prolongovaně na sliznici při současném podání látek, které jsou dobře rozpustné ve vodě. Terapeuticky se to využívá v přípedach, když je žádoucí působení některých rostlinných komponentů. Při potřebě prolongovaného adstringntního účinku je vhodné kombinovat např. tříslovinové drogy se slizovými. Listy se užívají ve stejných indikacích jako kořen, nejsou však vhodné jako laxans.

Proskurník lékařský: Kůže: Oficiální - Zevně se používá jako hyperemizující obklad na zanícené a bolestivé otoky na kůži. Zevně ve formě kataplazmat se aplikují vodné výluhy při hnisavých nehojících se afektech kůže, bércových vředech apod. Proskurníková mast se užívá na popáleniny.

Proskurník lékařský: Ostatní: Oficiální zevní - Slizové látky se uplatňují při bolestivých faryngitídách, faryngolaryngitídách, stomatitídách, dále při popálení nebo poleptání sliznice úst a zánětech ústní dutiny. Jako podpůrný lék vedle antibiotik ulehčují i léčbu angíny (ve formě kloktadel a ústních vod). Drogy se zevně užívají i do očních vod, na přípravu klystýrů a kataplasmat. Slizy jako podpůrný lék vedle antibiotik ulehčují i léčbu angíny a bolestivých stomatitíd.

  • Léčivé účinky: lidové

Proskurník lékařský: GIT: Lidové - Užívá se při katarech zažívacích orgánů, při průjmu, kolice a úplavici. Užívá se při gastritidě (zánět žaludeční sliznice) a vředové chorobě. Při střevních chorobách je zcela na místě aplikace léčivého klyzmatu. Drogy se užívají při nadměrném vylučování žluči. Ibiškové slizy výborně mechanicky podporují vyměšování stolice, takže výborně působí při zácpě. Je dobré ji kombinovat s listem nebo luskem senny, s reveňovým oddenkem, krušinovou kůrou nebo s plodem řešetláku počistivého. Možná je i kombinace se lněným semínkem.

Proskurník lékařský: Urogenitál: Lidové - Drogy se užívají proti bolestivému močení. Drogy užíváme při chorobách ledvin a močových cest. Proskurník se užívá při infekčních onemocněních (např. cystitidě) či podráždění močového traktu.

Proskurník lékařský: Respirační: Lidové - Drogy se užívají při různých onemocněních horních cest dýchacích (kašel se silným drážděním, chrapot, nachlazení, zahlenění, bronchitida, katary dýchacích cest). Proskurník usnadňuje odkašlávání.

Proskurník lékařský: Ostatní: Lidové vnitřní - Všechny části mají účinek tišící, rozpouštějící hleny, mírnící dráždění, uklidňující a chladící. Proto se užívají v různých přípravcích nebo čajích pro zmírnění různých zánětů, katarů. Sliz vytváří na sliznicích ochrannou vrstvu a chrání je před škodlivými vlivy.

Proskurník lékařský: Kůže: Lidové - Proskurník změkčuje a zklidňuje kůži.

Proskurník lékařský: Ostatní: Lidové zevní - Užívá se k výplachům a jako kloktadla při onemocněních dutiny ústní, při vředech a zánětech. Zápar se vstřikuje do močové trubice při nucení na moč a pálení při močení. Proskurníková mast se užívá na čerstvé rány, popáleniny, poleptání, při zánětu nosu, rtů a při oděrkách na rukou. Spařené listy proskurníku se užívají k obkladům na otoky.(25).
Drogy se užívají při chrapotu. Drogy se zevně užívají ke změkčování zatvrdlin. Zevně se proskurník užívá při kožních vředech, karbunklech a na křečové žíly.

  • Skupinové účinky dle Lékopisu:

ANTITUSIKUM, MUCILAGINÓZUM, PROTEKTIVUM, ANTIFLOGISTIKUM, EMOLIENS.

Proskurník lékařský: Homeopatie: Zatímco v alopatii se užívá celá rostlina, od květu až po kořen, v homeopatii se většinou využívá pouze kořen, a to nejlépe kopaný kolem desáté hodiny dopolední a sušený ve tmě. Usušený a pomletý kořen se upravuje podle §4 lihem 70%. Základní esence D1 se pak ředí dále lihem 40% až na potenci D4. Obecně se používá ředění D3 s dávkováním 3krát denně 8 kapek, před jídlem. Tinktura se může užívat i dlouhodobě. Zevně se aplikuje obecně potence D4, která se podle potřeby ředí, přidává do tekutin na obklady, míchá apod. Vhodná je také homeopatická mast. Použití ibiškových homeopatik je velmi široké a zhruba podobné jako v alopatii. Specifické je ale použití při zánětech nejrůznější etiologie: záněty střev, nosohltanu, pohrudnice, čelních dutin atd.

Proskurník lékařský: Kosmetika: Proskurník se nejčastěji uplatňuje v nálevech k omývání pokožky nebo jako součást bylinných chladivých masek. Přidává se rovněž do emulzí a krémů. Při přípravě masek a nálevů ze slizových drog se vždy používá vlažná voda. Vařící vody by sliz vysrážela. Nálevy z proskurníku (100 g drogy na ll vlažné vody, vyluhovat asi l hod.) se přidávají i do mírně teplých tišících koupelí při obtížných exemech nejasného původu. Učinek slizů není v kosmetických přípravcích zanedbatelný, protože slizy zamezují dráždění poškozené tkáně. Vytvářejí totiž nad poškozeným místem tenkou ochrannou vrstvičku a pohlcují kožní tukové výměšky.

Proskurník lékařský: Poznámky: Rostliny bývají často napadeny rzí, která způsobuje rezavé skvrny na listech (Puccinia malvacearum Mont.). Odrůd u nás mnoho není. Povoleny jsou jen dvě, a to proskurník lékařský moravský (šlechtěný pro sklizeň listů a kořenů) a proskurník bělokorý (šlechtěný pro produkci kořenů). Zkouší se i proskurník arménský. Z kořenů této byliny snadno připravíme sirup nebo ibiškové bombóny, které ulehčují odkašlávání a účinkují velmi dobře při zánětech sliznice dýchacích orgánů a bronchiálním astmatu. Ve Francii se čerstvé výhonky konzumují jako jarní posilující prostředek. Na Středním východě se kořen proskurníku neprve vaří a pak smaží na sibuli a na másle. V Číně se proskurník využíval jako zdroj potravy pro nejchudší obyvatele v dobách hladomoru.
Ibiškový sirup: Ibiškový kořen 50 g, voda 500 ml, alkohol (80%) 50 ml, cukr řepný 1 kg. Ibiškový kořen necháme macerovat (vyluhovat) ve vodě za běžné teploty po dobu asi 6 hodin. Potom výluh zcedíme, přidáme 50 ml alkoholu a ohřejeme k bodu varu. Následuje filtrace, nejlépe přes filtrační papír. Výluh smísíme s 1 kg řepného cukru a svaříme ve smaltované nádobě, až se cukr rozpustí. Po částečném ochlazení naplníme do láhví. Naleváme jej buď přímo nebo jím můžeme sladit různé nápoje (čaje, koktejly, mléko atd.).
Ibiškové bombóny: Ibiškový kořen 50 g, voda 250 ml, řepný cukr 1 kg, hroznový cukr (glucopur) 200 g. Ibiškový kořen necháme macerovat (vyluhovat) ve vodě za běžné teploty asi 6 hodin, potom výluh zcedíme přes jemné sítko a svaříme jej s řepným a hroznovým cukrem. Směs vaříme ve smaltované nádobě při mírném příkonu tepla tak, aby nedocházelo ke karamelizaci produktu (teplota by měla činit asi 154°C). Jakmile se utvoří sklovitá hmota, další zahřívání ukončíme a vzniklý produkt nalijeme na olejem potřené plechy nebo skleněné desky. Když hmota již částečně vychladla, řeže se na libovolně velké kousky (nejlépe čtverečky) a obaluje v hroznovém cukru. Uchovává se v dobře uzavřených plechovkách, sklenicách, nebo použijeme jiný obalový materiál, papír, fólie atd.
Vlastnosti: Chladná, vlhká, sladká.
Květy: expektorans.
Listy: expektorans, diuretikum, demulcens.
Kořen: demulcens, expektorans, diuretikum, léčí rány. Všechny rostliny čeledi slézovitých mají podobné vlastnosti a odrůdy, jako jsou zahradní ibišky a sléz lesní se příležitostně rovněž používají v léčitelství !!!!
Květy: Protože jsou květy jen zřídka ke koupi, užívají se květy z doma pěstovaných rostlin. Nejčastěji se používají k výrobě sirupů proti kašli (i syrové). Jako náhražku lze použít i květy zahradního ibišku.
Listy: Listy nejsou tak bohaté na sliz jako kořen. Používají se hlavně k uklidnění a léčbě chorob dýchacích a močových cest, včetně bronchitidy, dráždivého kašle a cystitidy. Sklízí se po odkvětu v pozdním létě.
Kořen: Je bohatý na cukry, má vysoký obsah slizu a změkčuje tkáně. Vně se používá na rány, popáleniny, nežity a kožní vředy. Vnitřně se uplatžňuje při zánětech sliznic: gastritidě, ezofagitidě, enteritidě, vředech zažívacího ústrojí, pro zmírnění hiatové hernie a při zánětech močových cest, jako je cystitida. Sklízí se na podzim nebo v zimě.
Sirup: Sirup vyrobený z nálevu užívejte jako expektorans.
Nálev: Používejte při chorobách dýchacích a močových cest.
Odvar: Při zánětech, jako je ezofagitida a cystitida užívejte 25 g kořene, který svaříte s 1 litrem vody na cca 750 ml. Může být zapotřebí dalšího naředění.
Tinktura: Použijte při zánětech sliznic zažívací a močové soustavy.
Obklad: Kořen nebo pastu z práškovaného kořene smíchanou s vodou použijte na kožní záněty a vředy.
Mast: Na rány, kožní vředy nebo jako pomocný prostředek k vytažení třísek rozpusťte 50 g bezvodého lanolinu, 50 g včelího vosku a 300 g měkkého parafinu. Pak v těchto rozpuštěných tucích prohřívejte ve vodní lázni po dobu jedné hodiny 100 g prášku z kořene proskurníku. Po vychladnutí vmíchejte 100 g práškované kůry z jilmu plavého.
Upozornění: Pokud užíváte tinkturu na onemocnění zažívacího nebo močového traktu, použijte ke snížení obsahu alkoholu horkovodní metody. Do šálku s dávkou tinktury (obvykle 5 ml) se přidá malé množství (25-50 ml) téměř vařící vody a nechá se vychladnout. Většina alkoholu tak vyprchá.

Proskurník lékařský: Toxicita a nežádoucí účinky: Nejsou známy žádné případy škodlivého působení na organismus ani kontraindikace. Drogu proto můžeme užívat i v pediatrii.

Užívání

Užívání: macerát 1,5 pol. lžíce přelít 0,5 l vlažné 30ºC vody, vyluhovat 6 hod. popíjet 1x denně.


Možnosti užívání bylin:

Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 

Vnitřní užití:
Kvality kořenového slizu nejlépe vyniknou při použití přihřívaného macerátu. Pokud aplikujeme drogu ve směsích, můžeme použít i běžnější formu nálevu. List připravujeme většinou formou nálevu. Droga prodlužuje účinnost směsi, do níž je přidávána. Musíme mít ale na paměti, že současně poněkud zpomaluje vstřebávání jiných účinných látek, například vitamínů. Chceme-li opravdu využít její mimořádné působení, pak ji podáváme samostatně. Ze slizovitých drog má ibišek nejmohutnější působení, srovnatelné jedině s kostivalem. Je velmi citlivý na úpravu, sušení, skladování a vůbec celkové zacházení s ním.
Jednotlivá perorální dávka dle ČsL 4 je 0,5 g kořene jako macerát. Obvykle se dávají 2 čajové lžičky na sklenici studené vody. Pije se 2-3x denně.
Nebo:
Jako výluh za studena má Radix althaeae jednotlivou dávku 3 g nebo 2 kávové lžičky na sklenici studené vody. Pije se 2-3x denně.
Nebo:
Macerát za studena se podává v dávce 1/4-1/3 sklenice 2-3x denně jako protektívum, 3-6x denně po lžíci jako antitusikum (v tomto případě je vhodné přidat silicové drogy - např. Fructus anisi, Herba thymi, ale i saponinovou drogu - např. Radix liquiritiae).
Nebo:
Pije se macerát ze lžičky rozsekaného kořene, který se nechá 30 minut vyluhovat v 2,5-3 dl vlažné vody.
Jako zápar má Radix althaeae jednotlivou dávku 3 g nebo 2 kávové lžičky na sklenici studené vody. Pije se 2-3x denně.
Nebo:
Místo odvaru z kořene lze také užít zápar. 10 g kořene se zaleje 1/4 l vroucí vody, nechá 10 minut ustát a užívá za 2 hodiny lžíce.
Nebo:
List se připravuje jako zápar v dávkách 1,5 g.
List se připravuje jako odvar v dávkách 1,5 g.
Nebo:
Z listů se připravuje slabý odvar (1 lžíce drogy na 2,5-3 dl vody). Má podobné účinky jako macerát z kořene, nepůsobí však laxativně. Květ má slabé mucilaginózní účinky.
Jako laxans se podává v kombinaci s antrachinonovými drogami (jako např. Cortex frangulae a Fructus rhamni catharticae) v dávce 2-4 g (až do 10 g).
Sirupus althaeae se podává několikrát v půběhu dne po lžíci. S oblibou jej předepisují hlavně pediatři při zánětech hrdla s dráždivým kašlem.
Práškovaný kořen v dávce 2-4 g (2-3x denně) slouží jako projímadlo.
Pramen 124. uvádí jako lékovou formu také tinkturu.

Zevní užití:
Macerát je možno použít i na kloktání a výplachy ústní dutiny. Užívá se i ve formě obkladů.

Popis

Složení: Althaeae radix. 

Proskurník kořen 50g
Proskurník kořen 50g