Pohankový čaj 30g(20x1,5g)

Název

Pohankový čaj 30g(20x1,5g)

Vědecký název

Fagopyrum saggittatum herba

Používané části

Nať

Fotografie

Účinky

  • Léčivé účinky: oficiální

Pohanka tatarka: Ostatní: Oficiální vnitřní - Rutin podporuje i srážlivost krve a zesiluje účinek kyseliny askorbové. Díky těmto svým vlastnostem našel uplatnění v profylaxi krvácivých stavů. 

  • Léčivé účinky: lidové

Pohanka tatarka: GIT: Lidové - Léčebné využití nažek je i při chorobách střev.

Pohanka tatarka: Kardiovaskulár: Lidové - Pohanku v podobě nati podáváme všude tam, kde chceme zvýšit pevnost a hlavně pružnost cévních stěn. Užíváme ji tedy při křečových žilách, při hemoroidech, při bércových vředech, ale i při poruchách končetin, chrakterizovaných červenými nitkami na stehnech žen, a také jako prevenci proti praskání cév uvnitř organismu, tedy například proti náhlým příhodám mozkovým. Pohanková nať je výbornou drogou do tzv. cévních směsí, například do kombinace s routou, která má rovněž značný obsah rutinu, s květem černého bezu a listem jitrocele. Obvykle sestavujeme směs tak, aby pohanka tvořila 20-25% objemu směsi. Mimořádné působení má kombinace pohankové nati se spoučasným podáváním tinktury z plodů kaštanu koňského. Listy se užívají u vysokého krevního tlaku (hypertenze). Léčebné využití nažek je i při snižování cholesterolu. Naťová droga zabraňuje krvácení, rozšiřuje a reparuje stěny krevních cév.

Pohanka tatarka: Urogenitál: Lidové - Léčebné využití nažek je především v detoxikačním působení, například v těhotenství.

Pohanka tatarka: Neuropsych.: Lidové - Pohanku v podobě nati podáváme všude tam, kde chceme zvýšit pevnost a hlavně pružnost cévních stěn. Užíváme ji tedy také jako prevenci proti praskání cév uvnitř organismu, tedy například proti náhlým příhodám mozkovým.

Pohanka tatarka: Respirační: Lidové - Užívá se v léčbě krvácení do oční sítnice.

Pohanka tatarka: Ostatní: Lidové vnitřní - Droga je velmi vhodná pro těhotné a kojící ženy, hlavně proto, že pomáhá i plodu. Lze říci, že pohanka jako potravina nemá v léčebném smyslu prakticky obdobu. Užívá se při ošetřování omrzlin a opruzenin a při radiačním poškození.

Pohanka tatarka: Ostatní: Lidové zevní - Listy se aplikují na omrzliny. Čínští lékaři je aplikují při uštknutí, štípnutí, úrazech a menstruačních bolestech. 

  • Skupinové účinky dle Lékopisu:

Pohanka tatarka: Homeopatie: Pro homeopatické účely se používá čerstvá, naprosto zralá bylina, trhaná obyčejně v červnu, což ale není podmínkou, nejlépe mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Zpracovává se podle §3 lihem 90% a dále se ředí lihem 40% až na potenci D8. Obecně se užívá, podle stavu sedimentace, potence D4 nebo D8 s dávkováním 3krát denně 10 kapek, po jídle, v trošce vody nebo čaje. Podávání tinktury by nemělo překročit 6 týdnů a zvýšená pozornost přitom musí být věnována osobám citlivým na slunce a světlo, protože hrozí fotodermatóza. Užívání je namístě při zánětech sliznice, při svědění pokožky, ekzémech, ale hlavně při narušené sedimentaci, zejména vysoké, a při ateroskleróze.

Pohanka tatarka: Poznámky: Nažky se semílají buď na mouku nebo na krupici, ze které se připravuje výživná pohanková kaše. Z pohanky se ve velkém izoluje rutin. Pohanka se seče těsně před rozvitím. Buď se zprudka usuší při teplotě až 110°C, nebo se nať zpracuje čerstvá. Rutin se získává extrakcí etanolem nebo horkou vodou a nechá se vykrystalovat. Je to žlutavá, krystalická látka, rozpustná v horké vodě, etanolu, acetonu, ale nerozpustná v éteru a benzenu. Až do poloviny 19. století sloužila pouze jako potravina. Je lehce stravitelná a doporučovaná lékaři jako dietní potravina. Pro svůj drobný vzhled se často přirovnává k rýži, kterou však svou nutriční hodnotou předstihuje. Je jednou z nejvíce ceněných medonosných rostlin. Z 1 ha může poskytnout až 100 kg medu. Výnosy pohanky včelstva zvyšují až o 80%. Zvláštností rostliny je její tzv. fotodynamický účinek. Způsobuje ho barvivo fagopyrin, vyvolávající u některých domácích zvířat krmených delší čas pohankou a zdržujících se na slunci fotosenzibilizaci (přecitlivělost na světlo) a onemocnění fagopyrismus. Projevuje se vyrážkami, otoky, křečemi až ochrnutím. Změnou krmiva a ochranou před slunečním zářením nemoc mizí. Z rostliny se získává rutin. Je to nejpoužívanější flavonový glykosid, dosud zjištěný asi v 65 rostlinných druzích. Jeho aglykon tvoří kvercetin a cukernou složku ramnóza a glukóza. Má ochranný vliv na cévní stěnu, zvyšuje pružnost cév, snižuje nadměrnou propustnost a lomivost krevních kapilár. Podporuje i srážlivost krve a zesiluje účinek kyseliny askorbové. Díky těmto svým vlastnostem našel uplatnění v profylaxi krvácivých stavů, srdečních chorob i arteriosklerózy. Pro farmaceutické účely se získává jen z listů na počátku kvetení (červen), protože ostatní části rostliny jsou na něj poměrně chudé. Listy obsahují až 90% celkového rutinu a jejich zpracování, resp. stabilizace je dost náročná. Sušit se musí velmi opatrně, při teplotě nepřevyšující 45°C, protože hrozí nebezpečí chemického rozkladu rutinu již během několika dní. Ani dnes ještě není syntéza rutinu zcela bez problémů a pohanka tak zůstává jedním z důležitých zdrojů této látky. Kdysi byla u nás pěstována pro škrobnaté plody, které sloužily k přípravě mouky, krupice a jahel. Připravovala se pohanková kaše. Jde o rostlinu celkem nenáročnou, které se u nás dobře dařilo hlavně na písčitých půdách. O pohance víme, že obsahuje rutin - látku, která zpevňuje a zpružňuje stěny cév. Jenže nestačí jíst pohankovou kaši jen občas, proto je nejvýhodnější vlastní pěstování pohanky. Důvodem bude i skutečnost, že pohanková nať je ještě léčivější, než vlastní plody. Pohanku doporučuji zaset až po jarních mrazících, které těžko snáší. Není náročná na kvalitu půdy, nesnáší pouze těžkou jílovinu. Je vhodné sít ji na malé záhonky, v odstupu času, aby byla vždy mladá pohanka k dispozici. Nať můžeme přidávat doslova do všeho - do salátů, do špenátu, do pomazánek, do tvarohu. Alespoň jeden záhonek si ponecháme pro sklizeň "na zeleno", tedy pro sklizeň nati pro přípravu čajů. Tento záhonek sklidíme těsně před plným rozkvětem. Pohankovou nať můžeme připravovat formou nálevu, tedy spařeného čaje, ale můžeme ji i přidávat do nejrůznějších směsí. Vlastní pohanku, tedy pohanková zrna, je třeba před užitím oloupat, ale je možno je na jemno rozemlít na mouku, včetně slupek. Do obchodu přichází pohanka už většinou loupaná. Pohanku lze vařit ve vodě nebo v mléce, ale stačí ji jen večer přelít vodou a do rána je měkká. Mnozí lékaři, ale i bylináři, pohanku podceňují. Většinou je tomu tak proto, že samotné zrno nemůže stačit, pokud není používána i pohanková nať. Ta však není nikde k dostání, takže vzniká zdánlivě začarovaný kruh, na jehož začátku je nevědomost a na konci neúčinnost. Pro skutečně účinnou a univerzální léčbu cévních chorob, ať to jsou již křečové žíly, záněty žil, praskání žilních stěn atd., je nutná intenzívní léčba, hlavně zpočátku, řekli bychom v útočných dávkách a dostatečně dlouho. V začátcích léčby by měla být denní dávka pohanky kolem 200 g ve všech formách, přičemž nejúčinnější se jeví čerstvá nať, na druhém místě čaje z nati a teprve na třetím místě pohanková kaše, event. pekařské výrobky z mouky, obsahující přídavek pohanky. V praxi je tedy třeba podávat pohanku vícekrát denně, nejlépe 4x-6x, a to formou kaše, čaje z nati a přídavku syrové pohanky do běžných pokrmů. Během měsíce až šesti týdnů se projeví ve většině případů dosti výrazná úleva - mizí provazce křečových žil, zanikají záněty, nohy přestávají modrat. Pak stačí dávkování pohanky snížit na polovinu a po dalším měsíci stačí přejít na udržovací dávky v množství kolem 20-30 g pohanky denně. Toto dávkování musí být dlouhodobé a v těžších případech i trvalé, pokud nechceme, aby se dostavila nežádoucí recidiva onemocnění. Účinek pohankové kůry lze dále stimulovat např. vnitřním podáváním tinktury z kaštanů (plodů jírovce maďalu) a vnějšími obklady z čerstvé měsíčkové nati nebo lehkou masáží měsíčkovou mastí. V současné době však není běžně dostupná nejen loupaná pohanka, ale ani pohanka jako osivo. Můžeme si však poradit svépomocí, když vybereme z loupané pohanky, kterou občas lze zakoupit, špatně oloupaná semínka, která lze použít na malých plochách jako osivo. Pohanka se pěstuje jako hodnotná píce a jako potravina (moučnaté nažky). Je bohatě medonosná. Nať roste velmi rychle, a proto rostlina je výbornou plodinou na zahrádkách, například s výsevem na podzim, po sklizni mrkve nebo petržele. Můžeme sklízet již 3 týdny po zasetí. V čínské medicíně se nať užívá při úrazech, ischiasu, menstruačních bolestech a kousnutí zvířetem či hmyzem.

Pohanka tatarka: Toxicita a nežádoucí účinky: Při delším krmení zvířat pohankou se při pobytu na slunci objevuje tzv. fagopyrismus. Projevuje se kožní vyrážkou, otoky hlavy, krku, křečemi a obrnami. Mimo uvedené látky obsahuje droga dále fagopyrin, který způsobuje přecitlivělost na světlo. Tato skutečnost přichází v úvahu hlavně ve veterinární medicíně, protože v humánní medicíně nejsou nikdy podávány dávky drog tak vysoké, aby mohly výše zmíněný efekt vyvolat.

Užívání

Možnosti užívání bylin:

Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 

Vnitřní užití:
Pohankovou nať podáváme v podobě běžného nálevu. Slupky pomeleme na prášek a podáváme obvykle 4krát denně půl čajové lžičky, před jídlem. Můžeme zapíjet.

Popis

x

Pohankový čaj 30g(20x1,5g)
Pohankový čaj 30g(20x1,5g)